Milovala si ma viem, ty a ja, náš malý sen

11. února 2014 v 17:31 | Lucy |  PÍŠU PRO VÁS
Život nám hrozně utíká. Je to jako včera, ale vlasy zase o něco delší. Neuvěřitelné jak se věci dokážou ze dne na den, z hodiny na hodinu nebo i ze sekundy na sekundu změnit. Jak se celý život může díky té sekundě změnit. Někdy je nefér,ale my přesto máme na výběr. Sedět a poslouchat tikání vteřinových ručiček doma na židli, nebo skončit se sebelítostí a pracovat na něčem, co tady po nás zůstane navždy. Totiž, je dobré se pro něco v životě zapálit, v krematoriu už bude pozdě. Neutíkej od problémů. Je to jediný závod, který nikdy nemáš šanci vyhrát. Život ti dává jen takové rány, které dokážeš snést, ber to jako výzvu. Máš to teď těžké? Máš v sobě víc síly, než si myslíš. A jak jednou řekl Kali-bez pekla není ráj. Karma existuje, musíš věřit. Amen.

...tohle je asi vše, co bych dnes chtěla říct. Vzkaz pro všechny lidi, kteří to nemají jednoduché. Sama v sobě hledám sílu. Kreslete, foťte, sportujte, hrajte, tancujte, zpívejte. Každý z nás má poslání, ale ne každý ho objeví. A když ho objevíte, stojí to za to.


 


Komentáře

1 Aimee Skellington | Web | 22. února 2014 v 9:41 | Reagovat

jojo, život letí, že ani nevím jak :)

2 Ká. | Web | 28. února 2014 v 17:04 | Reagovat

hrozně život letí.. ale někdy zase hrozně pomalu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.